Příběh měsíce: K

Druhý rozhovor v řadě za měsíc listopad, je vedený mezi mnou a K. Ptáme se na práci, sny, obavy i radosti. Neformálně, tak jak spolu mluvíme každý den mezi kávou a koláčem. Ponořte se do mnohovrstevnatě vydatného rozhovoru s K., který mě v mnoha ohledech otevřel oči. 

Kdybys mohla dát každému zákusku, který pečeš, magickou vlastnost — co by uměl?

Banánový chleba by praktikoval bílou magii jako dobrý kouzelník, uměl by léčit i oživovat. Cheesecake by byl pánem času. Štrúdl by byl vládcem ohně. Míša řez by se stal nesmrtelným. Brownie by dokázalo teleportovat věci z místa na místo. Ovocná buchta by byla královnou lesa.

Máš svůj "podpisový" dezert? 

Určitě banánový chleba, ten se stal symbolem mé práce.

Kdo nebo co tě v kuchyni nejvíc inspiruje?

Inspiruje mě každý, kdo do kuchyně přijde a snaží se zkoušet nové věci. Také spoustu inspirace čerpám od mé babičky, od svých kolegů i kamarádů.

Máš nějaký rituál před tím, než začneš péct?

Jde asi spíš o komplex rituálů, možná to působí trochu roboticky, ale pomáhám tím tělu se připravit na to, co mě čeká. Jde o takové probuzení všech smyslů.

Vejdu do kavárny, tašku s nákupem odložím na výdejní okýnko, většinou na horní polici. Jdu k terapeutickému stolu, odložím batoh na židli, sundám si kabát, uklidím klíče od auta do batohu. Vezmu peněženku s účtenkou, telefon, zástěru, svoje jídlo v krabičce, rozpitou plechovku coly zero a když nezapomenu, tak ještě utěrky. Pak si všechno dám do okýnka k nákupu a z baru si do okýnka nachystám 3 květované hrnečky na čaj a 4 krátké lžičky (většinou si vybírám ty širší), pak jdu do kuchyně. Zástěru si někdy nasazuji hned na terapeutickém stole, někdy až v kuchyni. Všechny věci z výdejního okýnka vyskládám na linku před okno a svoje jídlo v krabičce uklidím do lednice.

Co ti práce v kavárně dala — v dovednostech, ale i v lidech kolem?

Upřímně si myslím, že V. Kolona mě zachránila od úplného kolapsu. Když jsem nastupovala, byla jsem ztracená v sobě i v životě a hledala jsem stabilní útočiště a Kolona byla schopná mi ho dát. Naučila jsem se zde pracovat pod stresem, vnímat potřeby své i druhých, řešit situace, improvizovat, být důsledná, stát si za svým, nebát se říct si o pomoc a posuzovat závažnost situace. Většinu získaných vzorců jsem odkoukala od druhých, snažila jsem se vnímat, jak reagují, jak řeší problémy a jaké zaujímají postoje. Myslím, že právě tady jsem potkala nejvíc inspirativních lidí. Mám pocit, že Kolna má velký vliv na to, jakým člověkem jsem se stala. Díky lidem z Kolony mám pocit, že někam zapadám, že někam patřím.

Kdybys měla představit náš svět (naši planetu Zemi) cizí "mimozemské bytosti" co bys jí představila, jaké vůně bys jí dala přivonět a co bys jí dala ochutnat? A proč? 

Vzala bych ji k nám za vesnici do lesa. Vylezla bych s ní na posed a pozorovala krajinu. Nechala bych ji přivonět si k vlhkému jehličí. Cestou bych ji dala ochutnat špendlíky a jablka rostoucí u cesty. Následně bych ji vzala k nám domů, pozvala ji na rodinný oběd, aby poznala lidský smích a teplo domova.

Jaký dezert by vystihoval tvůj současný životní pocit?

Momentálně asi míša řez. Mám pocit, že i mé vnitřní prostředí má mnoho vrstev, které působí neslučitelně, ale společně tvoří plnohodnotný a velmi zajímavý celek. Míša řez vypadá ze všech dezertů nejvíce stabilně a vyváženě.

Kdybys mohla přidat do svého života jednu ingredienci, co by to bylo?

Do svého života bych ráda přidala vanilkový cukr, už jen z principu, že miluji vůni vanilky. Vanilka je symbolem klidu, harmonie, lásky, jemnosti a čistoty. Myslím si, že by mi pomohla vyléčit mé šrámy na duši, že by mě naučila být k sobě více laskavá a k druhým více emočně otevřená.

Jaký moment v poslední době ti připomněl, že máš ráda to, co děláš?

Jeden klient, který zrovna odešel, tak nám na rozloučenou zanechal vzkazy na sojanéze. A na jednom stálo "K" díky za krásné pečení". A takové situace mě vždycky dovedou ke stejnému závěru – má to smysl.

Kdybys měla kouzelný klíč od jakýkoli dveří, co by odemkly?

Ráda bych odemkla své vlastní podvědomí. Ráda bych se v něm prošla jak po rozkvetlé louce. Chtěla bych poznat všechny kouty své duše, všechny své touhy a strachy. Nechci je jen popsat, chci je vidět.

Co ses díky práci v kavárně naučila o lidech? 

Lidé jsou různí, ale spojuje je touha po bezpečí a přijetí.

Co podle tebe pomáhá lidem v Koloně cítit se bezpečně?

Prostor pro chybu. Vědomí, že v tom nejsou sami, že vždy přijde někdo na pomoc.

Jak poznáš, že má někdo kolem tebe těžší den – a co obvykle uděláš?

V takových situacích někdo energii směřuje dovnitř sebe a působí jako uzavřený v krabici. Někdo zas přesouvá energii ven a působí na své okolí reaktivně. Někdo začne jednat více chaoticky a někdo začne vypadat velmi unaveně. Je to tedy velice pestrá paletka projevů. Jak se zrovna zachovám záleží na tom, zda se najednou do špatné nálady člověk dostal nebo s ní už přišel. V prvním případě se ptám, jak můžu pomoct, pokud ta osoba neví, tak se zeptám, zda nechce na pauzu. Pokud někdo se špatnou náladou už přijde, tak je to těžší. Snažím se být ohleduplná, víc vnímat, navázat nějakou zajímavou a zábavnou konverzaci. Někdy stačí dát člověku prostor a nechat ho být.

Je něco, co ti pomáhá zůstat klidná, když kolem není klid?

Myslím si, že základní radou je zůstat sám se sebou a vnímat své potřeby a pochopit, že pokud se něco pokazí nebo nestihne, svět se prostě nezboří. Stačí si vše pojmenovat, říct si, jak se cítím, co mi schází, v jaké situaci se nacházím a jak z ní ven. Když má člověk představu o tom, co se děje, tak řešení přijde samo.

Kdybys mohla kavárně darovat jednu "neviditelnou" ingredienci, která by posílila porozumění mezi lidmi, co by to bylo?

Laskavost.

Jakou radu bys dala kolegům z řad brigádníku, kteří do kavárny přicházejí? Co bys jim vzkázala, za radu, nějakou zkušenost, kterou ses sama naučila že dobře funguje?

Zůstaňte otevření, jednejte srdcem, naslouchejte, nemějte strach si říct o pomoc.