Příběh měsíce: Marvel

V únorovém čísle newsletteru V. Kolony jsem dala dohromady dva rozhovory. První je s Marvel. Přeji příjemné čtení. 

Poprosím tě Marvel o úvodní představení?

Ráda bych pozdravila a poděkovala všem, co čtou tento příběh. Do kavárny jsem přišla asi před rokem a momentálně jsem na pozici kuchaře. Jsem veselá holka, co ráda čte, peče, ale upřímně, ze všeho nejraději spím. Co se týče knih, na rozdíl od lidí, si ráda vybírám knihu podle obalu. Mám ráda, když je obálka něčím zajímavá, nějakým detailem, který upoutá i z dálky moji pozornost. Mezi mé nejoblíbenější knihy patří Lovci stínů, Hunger Games (nejlepší!) a momentální, teprve rozečtený, favorit je Ve spárech magie.

Kdo je tvůj osobní vzor?

Jednoho konkrétního člověka nebo věc nemám. Mám totiž rovnou 3.

Moje maminka – úžasná máma, pečující, trpělivá a cílevědomá.

Moje ségra – nejlepší kamarádka, talentovaná, odhodlaná a odvážná.

Můj přítel – láska mého života, milující, pracovitý a obětavý.

Marvel, jak na tebe působilo prostředí kavárny V. Kolona v průběhu času?

První vstup do kavárny pro mě byl hodně těžký. Cítila jsem strach, beznaděj a selhání. Ne, že by se mi prostředí kavárny nelíbilo, ale v tu dobu jsem nevěděla o jiné možnosti, která by mi pomohla znovu zvládnout pracovat. Dlouhou dobu jsem se o to snažila sama, najít si práci a po čase v léčebně se vrátit zpět do společnosti. Bohužel se mi to nepovedlo a hrozně jsem se bála, že ani tady se mi to nepovede. Když ale do kavárny přijdu dnes, cítím teplo, vstřícnost lidí a pohodu. V. Kolona se stala mým druhým domovem, ze kterého se mi nechce odejít.

Jak ti práce v kavárně pomohla?

Můj otec mě psychicky i fyzicky týral asi do mých 26 let. Byla jsem naučená, že nejsem dost dobrá a že i když se mi něco povede, tak to není dost dobré. Že můj názor nic neznamená a že jsem k ničemu. A já tomu uvěřila. S pomocí mamky, ségry a přítele jsem se z jeho vlivu snažila vymanit, ale až v V. Koloně jsem poznala, jaké to je, když vás za práci někdo (nezaujatě) pochválí. Ze začátku mi to bylo hrozně nepříjemné, ale postupem času se z toho stal hrozně hřejivý pocit. Další věcí, s kterou mi V. Kolona pomohla, je nastavování hranic. Že si můžu dovolit odpočívat, když jsem unavená a že není nic špatného na tom, říct si o pomoc.

Co tě v poslední době potěšilo?

Hrozně mě potěšilo zlepšení mého psychického stavu. Už dlouho jsem se necítila tak… volná. Zkouším nové věci, raduji se z maličkostí, které byly dříve za tou temnou mlhou, která mě svazovala už tak dlouho. Přijde mi, že konečně žiju svůj život.

Co ti kavárna dala a co bys ráda nechala za vzkaz tvým následníkům?

Že žádná pozice tady není podřadná. Že kuchař není více než ten, co je třeba na myčce, nebo dělá úklid. Každý si zde procházíme svými strastmi a každá pozice je vždy výzvou.

Jaká je tvoje nejoblíbenější aktivita v rámci tvé náplně práce V. Kolony?

Nejraději asi připravuji sójové výpečky, na nich se v přípravě můžu nejvíce vyřádit. A moje nejoblíbenější aktivita je pečení.

Máš nějaké tipy, které ses naučila a ráda bys předala dál?

Naučila jsem se zde mít se ráda. Nedělat věci pro ostatní, ale dělat je hlavně pro sebe. A hlavně, že není kam spěchat 😊

Máš v dohledu nějakou výzvu, kterou bys ráda dokázala uskutečnila?

Čeká mě teď přechod do nové práce, to je pro mě velká výzva. Ale myslím, že V. Kolona mě na to náležitě připravila, takže vše půjde hladce. Samozřejmě, že obavy jsou veliké, ale má rodina a lidi zde v kavárně mi jsou velkou oporou.

Vždy jsem si myslela, že abych měla dobrý a naplněný život, musím být ve všem nejlepší. Že musím mít nejlepší vzdělání, nejlepší práci, že se musím stále usmívat a že musí být vše dokonalé, a to hlavně pro oči ostatních. Že si musí jít člověk bezhlavě za svým cílem a že každé selhání je špatné. Nedávno jsem ale pochopila, že je to přesně naopak, takže moje oblíbené motto je "Někdy je sidequest důležitější než hlavní příběh, aneb každá zkušenost přinese level." Právě v těchto "selháních", kdy se odkloníme od hlavního cíle (být bohatý, být úspěšný, být dokonalý…) je většinou nejvíc dobrodružství. Dobrodružství, kterým si zpestříme tu každodenní rutinu.

Kdybys měla barvu, která vystihuje tvoje momentální rozpoložení, jaká by to byla a proč?

Zelená. Ne tmavě, brčálově zelená, ale jarní zelená. Jako když se na jaře vše probouzí a vše je takové svěží. Protože je mi teď moc dobře a zelená je pro mě barva klidu 😊

Každý měsíc se odehrává v rámci V. Kolony komunita, co ti tato setkávání dávají?

Komunita pro mě také byla ze začátku velký výstup z komfortní zóny. Možná bych uvítala, kdybychom dostávali více tipů na to, jak zvládat stresové situace v práci. Nebo si i třeba uvést pár příkladů a jak je nejlépe v klidu vyřešit. Ale jinak byly komunity hezkým společným časem s ostatními lidmi z kavárny.

Máš nějaké "rituály" či aktivity, které ti pomáhají, cítit se lépe?

Ráda život vnímám všemi smysly. Úplně nejraději mám, když můžu zapojit všechny najednou. Takže třeba moje nejoblíbenější kombinace je čtení knihy s horkým kakaem a zapálenou svíčkou. Když se zabalím do heboučké deky a ve světle lampičky mi běhají oči po stránkách za doprovodu praskání voňavé svíčky a sladké chuti kakaa – to je pocit k nezaplacení.

Jakou jednu myšlenku, bys chtěla předat lidem, kteří čtou tento rozhovor?

Mějte prosím radost z maličkostí. Z malých posunů, z malých zlepšení… Všichni, co jsem tu potkala, jsou úžasní lidé a s velkou pokorou bych jim ráda poděkovala, protože právě i díky nim můžu psát svůj příběh.